Často se píše, že indičtí běžci nesedí na vajíčkách a že i pokud se sezení vydaří, tak že se kachní běhouní máma o kachňata nestará.
Tak jako jiná zvířata chovaná k zajetí, i indičtí běžci potřebují ke zdárnému rozmnožování, stavbě hnízda, vysezení vajec a péči o své mladé zajištění nezbytných podmínek.
Pokud se to podaří, není žádný důvod, proč by se běhouní máma, a někdy i táta nedokázali sami postarat o své mladé, byť nikdy kachna běžce nebude tak perfektní opatrovatelka jako bývají slepice.
2 kachny pečují společně o potomstvo
Pokud se chceme o odchov pokusit, měli bychom se snažit jim zajistit následující:
Ideální je nepříbuzný pár, případně je možno uvažovat i o skupině 2 – 3 kachen na jednoho kačera. Pokud chováte běžce s jinou drůbeží pohromadě, měl by být pár nebo skupina na dobu páření a odchovu mladých oddělení. Domníváme se, že více jedinců na omezeném prostoru zahrady kachny vyrušuje a nemají tolik klidu k zasednutí a sezení na hnízdě. Více kachen také zvyšuje riziko, že se kachny začnou hádat o jedno hnízdo. To vede často k tomu, že na hnízdě nesedí žádná kachna a nebo jen občas, což je samozřejmě špatně. Ale nedá se říci, že pokud má někdo větší hejno, není přirozený odchov možný. Jen je méně pravděpodobný. Vše záleží na povaze kachny a její „osobnosti“. Některé kachny jsou flegmatické, jiné stresuje při sezení i průchod kačera několik metrů od hnízda.
páření
Více kačerů vede nutně k zápolení o přízeň kachny (kachen), což není vždy výhodou, ale zase zvyšuje oplozenost vajec.
Lze se domnívat, že v přírodě se páry při rozmnožování a při snášení vajec vzdalují od ostatních členů hejna. Naší snahou, pokud to jen trochu lze, by mělo být tuto skutečnost napodobit.
Kachny začínají snášet již v předjaří, ale hnízdo z trávy si většinou začínají budovat až v době, kdy je dostatečně teplo a mají tak jistotu, že se kachňata nenarodí do nepříznivých klimatických podmínek. To znamená, že nejčastěji stavba hnízda probíhá v květnu a červnu.
hnízdo k kachníku připravené k zasednutí
Do náznaků hnízda kachna snese první vajíčko a postupně přidává další. Přitom hnízdo neustále vylepšuje. Většinou když je ve hnízdě cca 10 – 12 vajec, kachna na hnízdo zasedne. Někdy zasedne mnohem dříve (třeba při pěti vajíčkách) někdy nezasedne vůbec. O důvodech proč tomu tak je, lze jen spekulovat.
Většinou když je ve hnízdě cca 10 – 12 vajec, kachna na hnízdo zasedne. Někdy zasedne mnohem dříve (třeba při pěti vajíčkách) někdy nezasedne vůbec. O důvodech proč tomu tak je, lze jen spekulovat.
Někdy se stane, že kachna si vybere pro hnízdo nechráněné místo na zahradě. Dříve nebo později tam vajíčka (případně i kachnu při sezení) sežere kuna nebo jiný predátor. Proto takto snesená vajíčka odebíráme, nejlépe ve chvíli kdy to kachna nevidí. Instinkt poté vede kachnu hledat si bezpečnější místo pro další snášku a dříve nebo později přijde na to, že jediné místo kde jí vajíčka nemizí, je právě kachník. Pokud kachna snáší stále mimo kachník můžeme použít odpuzovač kun. Někdo doporučuje kolem hnízda poházet psí hovínka, která predátory zaplaší. Ale žádná ochrana asi není 100%, sezení venku je opravdu velmi rizikové a vidina mláďat může skončit úhynem kachny po útoku predátora.
venkovní hnízdo po návštěvě kuny
Inkubační doba vajec je 28,5 dne. Po tu dobu kachna svědomitě sedí na vajíčkách, zahřívá je a obrací. Cca 2 x denně se na 10 – 30 minut vzdálí se najíst, napít a často také vykoupat, aby vajíčka namočila.
sezení na vejcích
Kachna sama pozná, které vajíčka jsou oplodněná a dobře se vyvíjející. Špatná často vyhazuje z hnízda. Své hnízdo si kachna brání, snažíme se jí tedy nevyrušovat a případnou naší kontrolu vajec necháváme na chvíle, kdy je mimo kachník.
i tak přátelský tvor jako je běžec dokáže neohroženě hlídat své potomky
Cca 25 den po zasednutí začínají kachňata uvnitř vajec „ťukat“. Začínají si zobáčkem razit cestu ven. V té době již kachní máma se svými potomky komunikuje. Je dokázáno, že v té době si již kachně dokáže „říci“ zda je v pořádku, zda mu není horko nebo zima…
V té době také kachna častěji odbíhá z hnízda a více se vlhčí. Vlhkost změkčuje skořápky. Ulehčuje tak kachňatům cestu ven.
Poslední 3 dny jsou kritickým obdobím. Mnoho naťukaných mláďat se nedokáže, ani přes péči matky dostat z vajíčka. Jsou to kachňata slabá a příroda je takto eliminuje.
Poslední den už jsou jasně patrné díry ve skořápkách, které se rychle zvětšují. Pak přijde chvíle, že se první kachně vyklube z vajíčka. Je velmi unavené, „mokré“ a nedokáže prvních několik hodin udržet hlavičku a chodit.
cca 12 hodin po narození
Mezi prvním vylíhlým kachnětem a posledním může být klidně 24 hodinový rozdíl. Pokud do hnízda zanášely vejce i jiné kachny, může být rozdíl mezi narozením prvního a posledního kachněte i daleko delší. Po tu dobu kachna kachňata zahřívá a zároveň dohlíží na další klubající se vajíčka. Rozhodně v této době necháváme vše na kachně, zvládne dobře sedět na vejcích i péči o vylíhlá kachňata. Sama rozhodne, kdy hnízdo opustí (a ponechá tak zbylá nevylíhlá vajíčka v hnízdě) a bude se věnovat jen již narozeným.
čerstvě vylíhlé kachně
Několik hodin po narození začínají kachňata „chodit“ a začínají zvědavě klovat do všech předmětů v okolí. Prvních 24 – 36 hodin, ale ještě nejedí. Tráví zbytky ze žloutkového váčku.
Když kachna usoudí, že nastal vhodný čas, vyvede kachňata z kachníku. Někdy za asistence kačera, který po celou dobu sezení kachny na vajíčkách pobíhal venku jako obvykle. To že kachna vyjde ven je pro něj radostná událost a někteří kačeři místo ohledů na kachňata pomýšlejí na další páření. Občas tedy nastává trochu zmatek, ale většinou v únosné míře neohrožující kachňata.
radostná událost pro chovatele – kačer pozorně přihlíží
Naše nutná péče
Máte- li jen jednu kachnu, stačí nechat v kachníku dostatek sena, ze kterého si může postavit hnízdo. Pokud máte kachen více, není na škodu jim v kachníku nainstalovat „zástěny“ kolmo na stěny kachníku (cca 40 cm široké), které zamezují hádání více kachen o jedno hnízdo. Někdo to řeší umístění několika lísek od zeleniny vedle sebe.
snaha o oddělení hnízd
O hnízdo nemusíme dále nijak pečovat, ale samozřejmě si můžeme kontrolovat vývoj vajíček (popsáno v kapitole umělé rozmnožování v líhni). Při čištění kachníku, hnízdo nechte tak jak je. Maximálně odeberte prasklá vejce (pozor ne naklovaná s líhnoucími se kachńaty), pokud už je nevyhodila kachna sama.
Často se při vedrech stává, že slunce praží do stěn kachníku a teplota uvnitř je velmi vysoká. Kachna má potom problém teplotu vajec uregulovat (teplota vajec by se měla pohybovat mezi 37 – 38 stupni. Kachna samozřejmě umí vajíčka ohřívat, ale ne příliš chladit. Proto ve vedrech kachník dostatečně větrejte, pokud teplota ve vejci přesáhne 42 stupňů, zárodek umírá.
Kachna si na jídlo při sezení sama odběhne (krátkodobé ochlazení vajec je OK). Není tedy potřeba jí do kachníku dávat jídlo ani pití.
Po narození prvních kachňat, v době kdy kachna ještě sedí na dalších vejcích, nic nezkazíte, když do kachníku dáte trochu směsi pro malá kachňata a trochu vody. Ale stačí opravdu jen víčka od zavařovaček. V hlubší misce na vodu by se kachně utopit (často skočí dovnitř, tam se nasáknou vodou a již nemohou ven).
Vchod do kachníku musíme přizpůsobit tak, aby se kachňata snadno dostala ven i zpět. Jsou velmi malinká, nemohou překonávat schody a kachna je neumí přenést.
Ve chvíli, kdy nastane ten dlouho očekávaný okamžik a kachna vyvede své potomky na zahradu, se snažíme být u toho a pozorujeme reakci kačera případně ostatních kachen. Pokud je vše OK, naše péče se omezí jen na odstranění všech nebezpečí pro kachňata – hluboké misky, rybníček, díry v plotě… Pokud máte zahradu velmi členitou, je někdy lepší pustit matku s kachňaty pouze do menšího výběhu, kde máme vše lépe pod kontrolou.
Malá kachňata krmíme směsí pro kachňata do 21 dní (více v kapitole Péče o malá kachňata)
Kachňata následují matku, ta někdy příliš nedbá na to, že jí nemohou stačit. Hodně slabá kachňata proto často nevydrží tempo. V té době kachna mladé často zahřívá a taková kachňata by mohla i umřít. Je to těžké rozhodování, ale pokud je to nezbytné, raději dejte takové kachně do dolíhně doma (více o ní v kapitole Umělý odchov). Ideálně však alespoň 2, jedno by bylo velmi smutné. I tak bude první den matku pořad volat.
Občas se také stane, že malé kachně začne polykat příliš veliké sousto (slimáka nebo žížalu), což vede až k jeho udušení. To je riziko přirozeného odchovu, kterému asi nelze zabránit.
poslední kachně je o 14 dnů starší – rostou jako z vody
Samozřejmě je to vše příroda a stává se, že i když vše máte perfektně připravené, tak se vše najednou zvrtne. Kachna přestane sedět, nic se nevylíhne…
Nebuďte z toho smutní, co nevyšlo poprvé, vyjde určitě podruhé. I kachní mámy se vše učí za pochodu. Věřte, že pohled na šťastná, skotačící kachňata s mámou na zahradě za to snažení stojí.
V další kapitole se pokusíme poradit jak na umělý odchov.